Bitva u kunduraských olivových hájů

Bitva u kunduraských olivových hájů
	konflikt: Čtvrtá křížová výprava
	Olivový háj v Řecku
Trvání	léto 1205
Místo	Messenia, Peloponés, Řecko
Výsledek	drtivé vítězství francouzských křižáků
Změny území	založení Achajského knížectví křižáky
Strany
francouzští křižáci ze čtvrté výpravy	Byzantské říši loajální místní Řekové a Melingové
Velitelé
Vilém ze Champlitte; Geoffrey z Villehardouinu	Michael (Michael Komnenos Dukas?)
Síla
500–700 pěšáků a jezdců, z toho rytíři	asi 4 000–5 000 pěšáků a jezdců
Ztráty
lehké	těžké
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u kunduraských olivových hájů (nebo také u kunduroských olivových hájů) se odehrála v Messenii na Peloponésu na jaře roku 1205 mezi francouzskými křižáky a místními řeckými vládci. Skončila drtivým vítězstvím francouzských rytířů a zlomením řeckého odporu.

Poté, co účastníci čtvrté křížové výpravy 13. dubna 1204 dobyli Konstantinopolis a rozvrátili tak na čas Byzantskou říši, jejíž císařský dvůr odplul do Nikáje, se skupina pěti až sedmi set křižáků (z toho někteří rytíři) pod velením účastníků výpravy Viléma ze Champlitte a Geoffreye z Villehardouinu střetla s vojskem pěti tisíc peloponéských Řeků a Melingů (řeckých Slovanů), které vedl jistý Michael, ten bývá někdy identifikován jako Michael Komnenos Dukas, synovec byzantského císaře a budoucí zakladatel Epirského despotátu. Tato bitva rozhodla o osudu zbytku Peloponésu, který tak padl do křižáckých rukou a stal se následně základem nového křižáckého státu Achajské knížectví.

Pozadí bitvy

Dne 13. dubna 1204 vojska čtvrté křížové výpravy dobyla Konstantinopol, hlavní město Byzantské říše.

Vůdce výpravy Bonifác z Montferratu, který byl vyšachován z možnosti stát se novým latinským císařem, dobyl Soluň a založil si zde svůj vlastní křižácký stát Soluňské království. Vilém ze Champlitte Bonifáce následoval a v dobytí Soluně mu pomohl. Poté pokračoval dále na jih, až dorazil do Morey. Zde se spojil s Geoffreyem z Villehardouinu, který se plavil do Messenie na své cestě z Palestiny.

Francouzští rytíři společně táhli za dobytím Peloponésu, známého nyní spíše jako Morea. Nejprve dobyli Messenii, kterou držel Jan Kantakouzenos. Vilém a Geoffrey poté obsadili všechna důležitá města na západním Peloponésu bez většího odporu. Řekové z Arkádie, Lakónie a Argolidy, které vedl Michael Komnenos Dukas, který byl toho času guvernérem Peloponésského thematu, a Michael Kantakouzenos, syn zesnulého Jana Kantakouzena, se pokusili křižákům postavit na odpor a jejich postup u kunduraských olivových hájů zastavit.

Popis bitvy

Messénie, hlavní oblast bitvy u kunduraských olivových hájů

Podle Morejské kroniky bylo Latinů (tj. franských křižáků) sedm set, zatímco „Byzantinců“ (Římanů, resp. byzantských Řeků i řeckých Slovanů) čtyři tisíce, jezdců i pěších řadových vojáků. Geoffrey z Villehardouinu, strýc křižáka Geoffreye, společníka Viléma ze Champlitte, ve své Kronice uvádí, že Michaelovo vojsko čítalo pět tisíc mužů, zatímco křižáků mělo být desetkrát méně. V každém případě, navzdory citelné početní nevýhodě francouzští rytíři bitvu vyhráli. Odpor Řeků byl zcela ochromen a vzápětí začala do křižáckých rukou padat jedna byzantská pevnost za druhou. Toho času Michael Komnenos Dukas, pokud byl bitvy přítomen, se poté stáhl do Epiru a založil zde Epirský despotát. Přesná poloha kunduraských olivových hájů je neznámá. Křižák a kronikář Geoffrey z Villehardouinu se zmiňuje, že místo bitvy bylo vzdáleno jeden den od pevnosti Modon (Methoni).

Důsledky

Bitva u kunduraských olivových hájů byla rozhodující pro dobytí celého Peloponéského poloostrova křižáky. Po tomto vítězství pro křižáky v Morei už nic nepředstavovalo vážnou hrozbu. Vítězové byli v Arkadii přijati lidem i církví. Poslední ohniska odporu představovala obrana pevností v Nauplionu a Akrokorintu, které měl nyní pod kontrolou nezávislý zdejší despota Leo Sgouros. Vilém ze Champlitte poté vybudoval svůj křižácký stát Achajské knížectví, který s výjimkou benátských měst na pobřeží zabíral většinu Peloponésu.

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of the Olive Grove of Koundouros na anglické Wikipedii.

Curta, Florin; Paul Stephenson (2006). Southeastern Europe in the Middle Ages, 500–1250. Cambridge University Press. ISBN 0-521-81539-8.
Fine, John V (1994). The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. University of Michigan Press. ISBN 0-472-08260-4.
Setton, Kenneth Meyer (1976). The Papacy and the Levant, 1204–1571, The American Philosophical Society, Diane Publishing Co. ISBN 0-87169-114-0.
Geoffrey de Villehardouin (1829). in Translated by T. Smith: The chronicle of Geoffry de Villehardouin, Marshal of Champagne and Romania concerning the conquest of Constantinople, by the French and Venetians, anno M.CCIV William Pickering.
The original Greek text is from Το Χρονικόν του Μορέως (The Chronicle of Morea), edition by P. Kalonaros, Athens 1940 (in Greek)
The Romans (Rhomaioi) was the name that the Byzantine Greeks were using to describe themselves, see also: The Names of the Greeks